Stupeň v Bujinkan a jeho hodnota

Soke Hatsumi říká: „Měl bys znát svůj vlastní stupeň stejně tak dobře, jako znát dobře svá omezení a své dovednosti.“

Když dostanete stupeň, můžete to částečně brát jako osobní ohodnocení od svého učitele, ale stejně tak to berte jako názor učitele, kde byste v rámci hierarchie školy měli být. Učitel nemůže nechat všechny studenty stále na stejné úrovni, pak by všechno leželo na učiteli jako jediné autoritě, a také by to bylo matoucí pro nováčky, ale i obecně špatné pro disciplínu. Je to jako v armádě – nemůže být jeden generál a stovky pěšáků. Ale je chyba si myslet, že generál nebo důstojníci musí dokázat stejné věci jako pěšáci – člověk nemusí uběhnout 15 km na jeden zátah, ale může být dobrým stratégem.

Kdo kritizuje učitele za jeho hodnocení jiných, si zabírá právo činit stejná rozhodnutí jako jeho učitel, aniž by ale měl jeho zkušenosti a moudrost.

Kdo se cítí špatně z vlastního povýšení s myšlenkou, že na to nemá… toho naprosto chápu, také to mám za sebou. A není to zas tak špatný pocit. Mohu poradit jen to – důvěřujte učiteli tak, jak mu věříte i v jiných věcech. Řekněte si, že třeba učitel ve vás vidí něco dobrého, a snažte se objevit, co to je. Pokud to dobré budete dál posilovat, dáte svému stupni hodnotu, jak říká Soke. Anebo nad tím vůbec nepřemýšlejte a jen jděte dál, protože cesta, která vás dovedla do tohoto bodu a projevení této dobré vlastnosti či dovednosti, vás nejspíše povede i dál dobře a hodnota se bude projevovat sama. A pokud jste dosáhli již nějakého stupně, který s sebou nese odpovědnost v rámci skupiny, vemte ji a snažte se jí dostát. I to je trénink.

Co je ovšem nejhorší, pokud začnete přemýšlet opačným směrem a ztratíte důvěru – ať již v sebe sama, nebo ve svého učitele. Pak svoji cestu přerušíte a budete nuceni začít odznova. Ale je to vaše cesta, třeba jste si zrovna zvolili dobře :-)