...škola bojových umění vytvořená a vedená Sokem Masaaki Hatsumim. Zahrnuje 9 tradičních japonských ryu (škol) bujutsu a ninjutsu.

Bujinkan Czech Dojo je pobočka (Dojo) vedená Shihanem Lubošem Pokorným s pomocí dalších Shidoshi (učitelů) a Shihanů (starších učitelů), kteří zůstali součástí BCD.

Obecně se učí principy Budo, což jsou nejenom techniky beze zbraně i s množstvím různých praktických zbraní, ale také něco, co by se dalo zjednodušeně nazvat strategií, filozofií, cítěním neviděného, apod. :-)

Jakékoliv tréninkové oblečení, které je pevné, ale snese i poničení, k tomu lehkou obuv. Kimono, zbraně a další věci lze dokoupit v průběhu studia.

Kdokoliv s opravdovým zájmem o tento typ bojových umění (tedy bez sportovních ambic v této oblasti), starší 15 let (u některých Shidoshi je možno cvičit už dříve v dětské skupině), muži i ženy (máme jich mezi námi už několik). Není nutné se ani obávat začátků ve starším věku.

Ano, především to. Budo, které praktikujeme, je zaměřené na přizpůsobování se, je stále živé a vyvíjí se pod vedením Soke Hatsumiho. Za vše snad hovoří, že se Bujinkan učí i různé speciální jednotky a agentury po celém světě.
Nenechte se zmást využíváním tradičních technik i zbraní, vše je ve spojení s minulostí i budoucností a směřuje k volnosti přizpůsobování se. Je to však záležitost poctivého a delšího studia.

Japonské oslovení učitelů - Shidoshi je v Bujinkanu učitel od 5. danu výše, od 10. danu výše se používá spíše Shihan. V překladu Shidoshi je "ten, kdo ukazuje, vede" a Shihan něco jako "učitel vzor". Hodně také záleží na znacích kanji, které se používají. V Bujinkanu se např. používají jiné znaky pro Shidoshi, než je v Japonsku obvyklé, např. v jiných BU. Proto v Bujinkanu se termín Shidoshi dá spíš přeložit jako "učitel na boží cestě".

Sensei se také používá, vlastně při obvyklém oslovení na tréninku se používá právě toto. Ale Sensei je kdokoliv, kdo je nadřízený a učí vás, kdo vede hodinu. Je to vyjádření úcty. Shidoshi je už spíš "titul", je podmíněn právě stupněm. Naopak dokonce Shidoshi nemusí být Sensei, má vyšší dan, ale neučí, je studentem (třeba jen v dané chvíli, na tréninku někoho jiného). Takže na tréninku Sokeho Hatsumiho je momentálně spousta Shidoshi a Shihanů, ale jen jeden Sensei - Soke (to je ta nejvyšší "hlava" školy) Hatsumi. Když za ním přijdu, je obvyklejší mu říci Sensei.
 

Na začátku před tréninkem se provádí ceremoniál. Všichni sedí v seiza, ruce sepnuté před sebou. Proneseme modlitbu: "Shikin haramitsu dai komyó" (Prosím o ochranu a osvícení) - nejdříve učitel, potom studenti. Na to se dvakrát tleskne, ukloní, jednou tleskne a znovu ukloní. Poté se učitel obrátí ke studentům, jeden z nich vysloví "Sensei ni rei" (úklona učiteli), načež se všichni vzájemně ukloní se slovy "Onegai shimasu" (Prosím). Někdy se vynechávají slova "sensei ni rei".

Po konci tréninku se provádí tentýž ceremoniál, jenom při vzájemné úkloně se říká: "Arigató gozaimasu" (Děkuji), případně "Dómo arigató godzaimasu" (Velice děkuji). Učitelé, zvláště v Japonsku, říkají jiná slova, která oceňují těžký trénink přítomných studentů.

Fráze "Onegai shimasu" a "Arigató gozaimasu" by měli používat studenti i navzájem vůči sobě, při začátku společného tréninku a po jeho konci. Většinou není třeba u každé techniky, pokud spolu cvičí celou dobu. Především v Japonsku je třeba toto dodržovat. Pokud se studenti střídají během tréninku, použijí se fráze i při těchto výměnách.

Podobně při komunikaci s učitelem, např. když k němu přijdu pro radu, jednoznačně je třeba užít tyto fráze.

Obecně, hlavně při návštěvě cizího Dojo (ale i v životě) je dobré sledovat, jak se chovají ostatní místní studenti, a kopírovat místní zvyky. Samozřejmě se zřetelem k postavení jednotlivých studentů, takže nekopíruji studenta, který má zjevně k učiteli již bližší vztah.